Jak se pěstovalo v letošním roce. - 1.část

18. září 2017 v 18:37 | Čikyta |  ROK 2017
Letos jsem opět neodolala. Koncem ledna jsem začala prohlížet galerii paní Mouricové a objednala si nové fuchsie. Tentokrát jsem si je chtěla vyzvednout osobně. Podařilo se mi přemluvit rodinu na návmštěvu ZOO v Jihlavě a následné návštěvě v Třešti. Když uvidíte její skleníky plné vypiplaných sazeniček, tak nechápete, jak to všechno může zvládnout jeden člověk. Pokud mi dotěď doma říkali, že jich mám nějak hodně, tak teď jim sklapla čelist. Paní Mouricová má můj obdiv, jak to všechno ve svém věku zvládá.

Letošní rok nám začal celkem mrazivě a tak jsem byla zvědavá jestli venku přežijí svoji třetí zimu mrazuvzdorné fuchsie. Po jejich odkrytí jsem mohla konstatovat, že moje zateplení bylo dostatečné a přežily. A vesele rostou.


Jako každý rok mi některé fuchsie nepřežily zimu, což je mi vždy líto a tak neustále dělám pokusy jak tomu předejít.
Narychlo jsem některé ještě přihodila k objednávce z Třešti.

Zima se nějak nemohla rozloučit a když koncem dubana napadl dokonce i sníh.



Poprvé jsem na své štafle použila nově pracně ušitý potah proti mrazu podlepený bublinkovou folii. Když hlásili mrazíky, tak jsem tam umístěným fuchsinkám přitopila čajovou svíčkou ve sklenici. Ušetřila jsem si částečně každoroční stěhování fuchsií před mrazem do foliáku a garáže.


Nové fuchsie jsem stěhovala neustále domů a ven a bohužel jich pár ty změny neuneslo. Naštěstí jsem si po přivezení z části udělala řízky, tak jsem přišla jen jednu.
Netrpělivě jsem čekala až začnou kvést a jásla nak každým novým květem.


Jen škoda, že u dvou mých oblíbených, zimu nepřežitých - Moonrakeru a Cecile došlo k záměně. Matně si vzpomínám, že zrvona na Moonraker mi nedávala paní jistotu, protože byl z Mělníka. Takže tam zase nezklamali.

Velkou radost mi udělala náhrada za Mini Rose - Fleur de Picardie. Byl to nejspíš loňský řízek, který byl předtvarovaný do stromku. Když se obalila květy, byla neodolatelná.


Taky jsem nedokázala odolat bílému stromečku v květinářství. Zatím jsem ji neurčila jméno, tak musím přes zimu zapátrat.


Postupně začátkem července rozkvétaly další a další.
Na mrtvici však bylo, že se mi objevili první dvě fuchsie se zapařenými kořeny a taky odešli do věčných lovišť. A to jsme po loňském roce, kdy jsem vyložila truhlíky polystyrenem, myslela, že jsem na to vyzrála. Loni se to stalo jen jedné chvíli po přinesení z květinářství. Teď to byla jedna nová a druhá zase starší. Začala jsem znovu pročítat internetové diskuze a hledat jak z toho ven. Netrápí to jen mě.


Můj splín mi rozptýlila nečekaná zpráva. Po mém vzdychání, že jel manžel služebně přes Liberec a já bych tam tak chtěla, jenže je to daleko, se naskytla možnost strávit tam dva dny a splnit si sen návštěvy u pana Pevného.

Další příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama